Camera obscura

Text: Bohumil Vurm

Mezi habsburskými vládci naší země má zcela výjimečné postavení císař Rudolf II., který byl po Karlu IV. a Zikmundu Lucemburském třetím a posledním císařem sídlícím v hlavním městě Českého království. Jeho pobyt v našich zemích přinesl tři desetiletí trvající rozkvět.

Dnes si císaře Rudolfa nejčastěji připomínáme jako renesančního milovníka umění a velkého sběratele. Sbírky pro Rudolfa představovaly nepostradatelný zdroj znalostí – encyklopedické zrcadlo světa. Prostřednictvím nich se Rudolf snažil o magické propojení mikrokosmu (člověk) s makrokosmem (vesmír) a pochopit svět kolem sebe.

Rudolfova sbírka nebyla ničím menším než divadlem všehomíra, Teatrum Mundi. Nešlo o sbírku kuriozit, nýbrž o systematicky členěnou „encyklopedii světa“. Vhodně umístěné exponáty mu sloužily jako klíče, kterými lze odemknout veškeré vědění.

Pražský hrad se stal vskutku nadmíru vhodným místem pro Rudolfovy proslulé sbírky, kterým se zřejmě věnoval více než vladařským záležitostem a společenským událostem. Pro své sbírky nechal dokonce hradní rezidenci významně rozšířit. Sál, který dnes slouží k nejslavnostnějším a nejvýznamnějším událostem v naší zemi, nese od Rudolfovy doby jméno Španělský sál a byl původně postaven pro jeho sbírku soch. Dnešní Rudolfova galerie, jak název napovídá, sloužila jako obrazárna.

První z Habsburků na českém trůně, Rudolfův dědeček císař Ferdinand I., se narodil ve španělském Alcalá de Hernares. Sám Rudolf byl vychováván u svého strýce Filipa II. v Madridu a na jeho španělském dvoře se seznámil s díly mnoha významných umělců, mezi nimiž se nacházely také obrazy dodnes záhadného malíře Hieronyma Bosche.

Rudolfova pražská sbírka zahrnovala více než desítku obrazů namalovaných Boschem či jeho následovníky. Z inventáře se dozvídáme, že se ve sbírce nacházela i kopie střední části Boschova nejtajemnějšího triptychu Pokušení svatého Antonína. Na tomto obraze Hieronymus Bosch namaloval mimo jiné i princip fotografického aparátu.

Ve vertikálním zlatém řezu na pravé straně obrazu se nachází osa pobořené věže, v jejímž temném nitru se skrývá Krisus před oltářem. Na oltáři se svící, od kterého se odvrací směrem k divákovi, je kříž s ukřižovaným Kristem. Je to pohled do budoucnosti nebo skrytá narážka na optický klam, záznam virtuální reality?

Malým otvorem ve stěně věže, který je přesně na úrovni Kristových zavřených očí, proniká úzký svazek paprsků světla, který vychází zpoza hořící budovy, prochází branou a dopadá do nitra polorozbořené věže. Paprsek dopadá na vnitřní stranu věže, kde vytváří převrácený, před zrakem diváka skrytý, obraz krajiny za zdí věže. Je to princip “camera obscura”, tedy temné komory/skříňky, řečeno dnešními slovy fotoaparátu. Tím je vyjeven princip fotografie a filmu. Jedná se o stejný přincip, který zřejmě použil židovský učenec rabbi Löw při předvádění svého přístroje “Laterna Magica”, kouzelné lampy, při seanci pro Rudolfa II. na Pražském hradě.